Nenávist vůči muslimům v ČR
"Když
procházeli kolem mě, jeden z nich zatáhl za šátek se slovy ,sundej ten hadr,
kurvo,´ a pokračovali dál." Muslimové jsou jednou ze
skupin, proti kterým je nenávist u nás směřována nejčastěji. Co je to předsudečná nenávist a jaké má podoby? Kdo u nás normalizuje nenávist (nejen) vůči muslimům?
Foto: Adéla Waldhauserová
Předsudečná nenávist
Muslimky jsou v ČR velmi častými oběťmi předsudečné nenávisti a násilí. Předsudečná nenávist je nenávist směřující na nezměnitelnou identitu člověka. Pokud tedy pachatel útočí na oběť proto, že je muslimka, jedná se o předsudečnou nenávist.
Podle organizace In-Iustitia jsou tímto typem nenávisti ohrožení a také často
bývají oběťmi cizinci, příslušníci etnických menšin (u nás zejména Romové),
lidé s menšinovou sexuální orientací či identitou, lidé bez domova,
lidé se zdravotním postižením, senioři, příslušníci subkultur, náboženských
skupin a další. Obětí předsudečné nenávisti nebo násilí ale nemusejí být pouze
příslušníci menšin, mohou to být i lidé z většinové společnosti, pokud je
útok na ně motivovanými předsudky.
Zdroj: In-Iustitia
Předsudečná nenávist může mít mnoho podob a muslimové se setkávají s různými jejími projevy. Jsou uráženi na veřejnosti, je jim vyhrožováno v online prostoru, je ničen jejich majetek, jsou fyzicky napadáni. Nejčastěji je nenávist směřována proti zahaleným muslimkám. Lidé je urážejí, nadávají jim, vyhrožují. Nenávisti nejsou ušetřeny ani v online prostoru, kde jsou terčem vulgárních a výhrůžných zpráv i výzev k násilí či fyzické likvidaci.
Normalizace nenávisti
Nenávist u nás často normalizují politici včetně prezidenta či jiné veřejně známé osobnosti, a to svými výroky proti menšinám. Četnost verbálních útoků především na zahalené muslimky se výrazně zvýšila s nástupem tzv. uprchlické krize v letech 2015 a 2016. Dalšími zlomovými obdobími byly prezidentské volby, v nichž byl zvolen prezidentem Miloš Zeman a také parlamentní volby, pro jejichž kampaň někteří politici sázejí na protiuprchlickou a protiislámskou rétoriku.
V posledních letech se výrazně posunula hranice toho, co je společensky přijatelné veřejně prohlásit. Výroky politiků, které byly dříve nemyslitelné, jsou nyní vnímány jako odvaha říkat pravdu a nazývání věcí pravými jmény. V roce 2010 brněnský městský soud uložil předsedovi Dělnické strany sociální spravedlnosti Tomáši Vandasovi čtyřměsíční podmíněný trest za výrok o "ničivé imigrantské vlně tsunami". Obdobné výroky přitom dnes zaznívají běžně, a to z úst nejvyšších státních představitelů. To dokládá mimo jiné Výroční zpráva o stavu lidských práv ve světě organizace Amnesty International, v níž organizace uvádí: "Vysocí vládní představitelé, včetně prezidenta, se vyjadřovali xenofobně o uprchlících a migrantech." Amnesty mimo jiné varuje, že by se diskriminace minoritních skupin mohla stát normální.
"Podle prezidentových názorů se nesporně orientuje podstatná část populace. Jeho výroky společnost zbytečně polarizují a mohou vést k diskriminaci či k útokům na skupiny obyvatel," upozorňuje Klára Kalibová, ředitelka organizace In-Iustitia. "Zatímco v devadesátých letech patřily na okraj politické scény a nenávistní populisté typu Miroslava Sládka zůstávali na okraji politického spektra či osamoceni v poslanecké sněmovně, posledních pět let můžeme mluvit o mainstreamu předsudků a nenávisti," doplňuje a připomíná výroky prezidenta Miloše Zemana proti transgender osobám, kdy v televizním rozhovoru uvedl, že jsou mu "bytostně odporní". "Bezprostředně po výrocích Miloše Zemana jsme ostatně verbální agresi vůči translidem zaznamenali na sociálních sítích. Translidé jsou dlouhodobě terčem verbálních i fyzických útoků. Takové útoky mají být prezidentem odsuzovány, nikoli nepřímo podporovány," říká Kalibová.
2011 - "Netvrdím, že všichni muslimové jsou teroristé,
tvrdím, že všichni teroristé jsou muslimové. Myslím si, že lze koexistovat s
buddhismem, hinduismem, šintoismem, konfucianismem, ale nelze koexistovat s
islámem," uvedl Miloš Zeman v roce 2011 v rozhovoru pro časopis
Reflex.
2014 - Prezident Miloš Zeman odsoudil útok v židovském muzeu
v Bruselu jako "odporný atentát". "Nenechám
se uklidňovat prohlášeními, že se jedná pouze o malé okrajové skupiny, domnívám
se naopak, že tato xenofobie a tento řekněme rasismus nebo antisemitismus
vyplývá ze samé podstaty ideologie, o kterou se tyto fanatické skupiny
opírají."
2015 - "Můžeme chovat pejsky a prasátka jako domácí mazlíčky a venčit je v okolí jejich mešit," píše se například v textu, jehož autorem je Jiří Kobza, člen grémia tehdejšího hnutí Úsvit přímé demokracie. "Nekupovat si v jejich krámech kebaby ani mobily, prostě vůbec nic a neměnit u nich peníze, je to vedlejší zdroj financování rozmachu islámu. Každý zakoupený kebab je jen další jeden krok k burkám. Jak bude chutnat vaší ženě, až jej bude jíst se šátkem na obličeji?" ptá se autor. "S panem Kobzou se ve všech bodech naprosto ztotožňuji," odpověděl Okamura na dotaz iDNES.cz.
17. listopadu 2015 prezident ČR Miloš Zeman vystoupil na pódiu společně s představiteli tehdejšího Bloku proti islámu, Martinem Konvičkou a Markem Černochem, a uctil s nimi minutou ticha oběti pařížských útoků.
2016 - Zeman v rozhovoru pro Blesk.cz řekl, že muslimská
kultura je příliš odlišná na to, aby se muslimové mohli do společnosti
začlenit. "Zkušenost ze západoevropských zemí, kde jsou ghetta, kde jsou
vyloučené lokality a tak dále, ukazuje, že integrace muslimské komunity
prakticky není možná," uvedl prezident.
Významným aktérem na poli šíření nenávisti proti muslimům u nás býval Martin Konvička. Je jedním ze zakladatelů již neaktivní facebookové stránky Islám v ČR nechceme. Ta měla svého času desetitisíce členů, z nichž někteří znepříjemňovali život muslimům a muslimkám v ČR. Byl to právě Martin Konvička a jeho příznivci, kteří měli v roce 2014 na místě páteční modlitby na Letné rozlít prasečí močůvku. Roku 2016 zase vtrhl na Staroměstské náměstí v převlečení za bojovníky tzv. Islámského státu.
Ve stejném roce přišly desítky dopisů řediteli teplického gymnázia Zdeňku Bergmanovi žádajících vyloučení tehdejší muslimské studentky Eman Ghalebové. Desítky e-mailů podobného ražení obdržel již o rok dříve ředitel pražského Gymnázia Jana Keplera Jiří Růžička, když jsem měla vystoupit v diskuzi o islamofobii pořádané studenty gymnázia v rámci akce Sympozion.
V průběhu let nebyly ušetřeny ani české mešity. Na jejich brány byly věšeny vepřové hlavy nebo byla rozbíjena okna.
Autentické zkušenosti muslimek
"Jednou mě pán, co prodával lístky na koncerty poblíž Václavského náměstí poslal do "pí*e muslimské". Zavolala jsem firmě, pro kterou pracoval. A ti si to s ním snad vyřídili, protože druhý den tam nebyl."
"Byla jsem s kamarádkou venku, šly jsme vedle sebe a povídaly si. Najednou mě něčí ruka chytla zezadu za šátek a smýkla se mnou o zem, podle mě mi ho ten človek chtěl strhnout, ale jak jsem ho měla pevně přišpendlený, nešlo to. Pokračoval dál v cestě a já byla moc v šoku na to, abych za ním šla nebo něco udělala. Lidi okolo absolutně nic. Na policii jsem nešla, ani jsem to nikam jinam nehlásila."
"Když jsem byla asi v 8. měsíci těhotenství, tak po mně hodil nějaký opilý muž skleněnou láhev s pivem a začal před lidmi na mě řvát "Ty muslimský k***y bych střílel!" Byla jsem v šoku, jindy vše beru s rezervou, ale s tím břichem jsem se pak bála. Nikam jsem to nehlásila, šla jsem do práce, kde jsem musela hned na poradu.. ale vybrečela jsem se teda pak kolegyni na rameno.
"Nedávno jsem byla s manželem a dvěma malými dětmi na dětském hřišti. Byla tam kromě nás ještě jedna paní s dětmi. Manžel telefonoval, tak si ani nevšiml. Okolo šel chlap a pokřikoval: "Slimáci. Vy už jste i tady? Nemáme vás rádi a nikdy nebudeme." Ignorovala jsem ho, aby si děti ničeho nevšimly."
"Když procházeli kolem mě, jeden z nich zatáhl za šátek se slovy ,sundej ten hadr, kurvo,´ a pokračovali dál." Tento incident nemalou měrou přispěl k celkovému zhoršení Alenina zdravotního stavu a dodnes se léčí s depresemi.
Každodenní předsudečná nenávist vůči muslimkám má podobu sotva slyšitelných negativních komentářů, na které se velmi špatně reaguje, ale i otevřené verbální nenávisti a projevů násilí. Muslimky tak často vycházejí ven se strachem, co je čeká, a následkem takových incidentů buď sundávají šátky úplně, nebo si je vážou tak, aby nebylo na první pohled poznat, že jsou muslimky.
Muslimky incidenty nehlásí
V naprosté většině případů zůstanou tyto incidenty nenahlášeny. "Muslimky nenahlašují verbální a méně závažné fyzické útoky ani policii, ani neziskovým organizacím pracujícím s oběťmi trestných činů. Důvodů může být více, mezi ty obecné patří u žen, které nepocházejí z ČR a nemluví česky, strach z policie, strach z reakcí veřejnosti," vysvětluje advokátka Petra Vytejčková z In-Iustitie a pokračuje: "Policie, byť má proškolené specialisty na práci s oběťmi, neumí správně jednat s ženami muslimkami, velmi často není přítomna policistka žena, která by oběť vyslechla. Muslimky často musí čelit otázkám týkajícím se jejich víry namísto otázkám týkajících se samotného činu, pro který je oběť na policii. Často je jim ze strany policie (byť někdy s dobrým úmyslem) doporučováno svoji víru skrývat, sejmout šátek z hlavy atd. Setkávají se s disimulací útoku proti nim - "zas tak moc se nestalo", policisté si někdy neumí odpustit své vlastní názory na víru, na migrantskou situaci atd. To je první překážkou nahlašování trestných činů. Další překážkou je neznalost prostředí, popřípadě neznalost pomáhajících organizací. Často se také setkávám s názorem, že hlášení verbálních trestných činů ženám "nestojí za to", nechtějí si projít martyriem policie, soudů, což je naprosto legitimní názor."
"V případě cizinců hraje v neohlašování verbálních či fyzických útoků roli například strach z řízení, obávají se, že jim nebude udělen pobyt nebo občanství, ač to tak není," doplňuje Klára Kalibová. Útoky jsou podle ní navíc u některých příliš časté na to, aby je jejich oběti pokaždé hlásily.
Foto: Adéla Waldhauserová
Jak obětem (ne)pomoci?
Pokud jste svědkem obtěžování muslimky, nekonfrontujte agresora, ale nabídněte pomoc a podporu oběti. Dejte se s ní do řeči, odveďte její pozornost od útočníka nebo jí nabídněte doprovod.
Online nenávist a kyberšikana bývá velmi často bagatelizována. Neraďme oběti, aby přestala používat sociální sítě, naznačujeme jí tak, že viníkem situace je ona, protože je aktivní v online prostoru.
Neraďme muslimce, aby přestala dávat najevo svou víru a sundala šátek, pokud ona sama nechce.
Velmi často chce oběť především pochopení, vyslechnutí a získat pocit, že na to není sama.
Pro pomoc se lze obrátit na organizaci In-Iustitia, která nabízí poradenství a pomoc obětem předsudečného násilí a nenávisti.
Článek je zpracovaný na základě příspěvku, který jsem v říjnu 2021 prezentovala v rámci série přednášek Gender, migrace a násilí na laskavé pozvání rezidentů INI Projectu Tamary Moyzes a Shlomiho Yaffeho.