Muslim, islamista, fundamentalista

Muslim je člověk, který věří v jednoho Boha, věří v Jeho proroky, Jeho zjevené knihy, anděly, soudný den a osud. Těmto věcem se říká šest článků víry (neplést s pěti pilíři islámu) a jsou podmínkou pro to, aby člověk byl (sunnitský) muslim. Ší´ité mají jiné články víry a mají jich pět. V to stejné, v co věří muslim, bude věřit i islamista. Nicméně islamista ještě kromě toho věří, že islám je základním východiskem politické praxe. Tedy že islám je nedílnou součástí jak osobního života muslima, tak veřejného politického života. S tím už se ale běžný muslim vůbec ztotožňovat nemusí a přitom je stále muslimem. Dříve se pro islám v politice, který dnes označujeme pojmem islamismus, užíval termín islámský fundamentalismus. Nicméně jako muslim nerovná se islamista, islamismus nerovná se fundamentalismus. Nejde o synonyma.

Původ fundamentalismu

Termín fundamentalismus není žádným islámským výdobytkem. Poprvé byl použit v 19. století v souvislosti s americkými protestanty, kteří trvali na tom, že je Bible neomylná, má být vykládána doslovně a je také věrným historickým pramenem. "Křesťanský fundamentalismus, hnutí v rámci amerického protestantismu, vznikl na konci 19. století v reakci na teologický modernismus, který se snažil revidovat tradiční křesťanská přesvědčení tak, aby se přizpůsobila novým poznatkům přírodních a společenských věd, zejména teorii biologické evoluce," uvádí pod heslem fundamentalism online encyklopedie Britannica. Protestantům stále více vadil sekularismus (odloučení státu od náboženství, pozn.), posun k materiálnímu a konzumnímu způsobu života, technickému pokroku a celkovému průniku liberálních hodnot do života těchto náboženských komunit. (Mendel M., S puškou a Koránem, Orientální ústav AVČR, Praha, 2008, s. 62)

V květnu 1919 se na šest tisíc věřících, teologů a evangelistů sjelo do Filadelfie k týdennímu setkání. Uvěřili, že právě oni jsou Bohem vyvoleni, aby v reakci na modernismus vyzývali křesťany, aby se navrátili k základům, tedy fundamentům, víry, a připravili svět na poslední obrození před konečným příchodem Ježíše Krista. Své uskupení pak nazvali World´s Christian Fundamentals Association (Světové křesťanské fundamentalistické sdružení).

Obecně se (islámští) fundamentalisté definují jako netolerantní, lpící na doslovném výkladu Korán (či jiné náboženské knihy), rigidní, zpátečničtí a nepřijímající jiné výklady či názory. 

Islamismus

To, čemu dnes říkáme islamismus, se dříve označovalo jako islámský fundamentalismus. Bronislav Ostřanský vysvětluje fundamentalismus takto: "S vědomím nepřesností a neúplnosti formulace jej lze chápat jako tendence k doslovnosti výkladu spojené s přesvědčením, že právě dotyčný vykladač má onu jedinou pravdu." (Ostřanský B., Atlas muslimských strašáků, Academia, Praha, 2014, s. 65)
Publicisté, intelektuálové i odborníci poukazovali na evropsko-americký původ pojmu fundamentalismus a pro fundamentalismus v islámském prostředí se snažili najít vhodnější termín. Tehdy se zrodil islamismus. (Mendel M., S puškou a Koránem, Orientální ústav AVČR, Praha, 2008, s. 61). Fundamentalismus už je v médiích nahrazován pojmem islamismus, kterému se podle Ostřanského obvykle rozumí jako "politickému islámu", kdežto fundamentalismus vůbec nemusí implikovat politické ambice.
Práci orientalistům neusnadňují ani samotní muslimové, kteří jsou v pojmech a jejich definicích také velmi nejednotní, navíc se často označují jednoduše za (pravověrné) muslimy, přitom orientalisté by je spíše zařadili do škatulky islamisté či fundamentalisté.

Přehledně tyto pojmy vysvětlil profesor Luboš Kropáček: "Zatímco fundamentalismus vyjadřuje postoj v rámci islámu, spojený s netolerancí a bigotností, jenž se někdy pojí s představou islamizace zdola; islamismem pak označujeme snahu o mocenské prosazení islámského řádu (nebo islamizaci shora) a extremismus (či terorismus) potom tento islamistický záměr hodlá realizovat cestou násilí."

Je dobré vědět, že ač se v českých médiích islamismus používá snad výhradně v negativním smyslu, nemusí být islamismus ani radikální, ani nenávistný, ani militantní (ale může). Česká wikipedie například definuje islamismus jako "zastřešující pojem pro politické ideologie, které se odvolávají na islám jako základní zdroj politického a právního myšlení a požadují návrat muslimů ke svým náboženským kořenům. Islamismus je kontroverzní termín a jeho definice se různí." Za definicí ihned jako příklad islamismu uvádí tzv. Islámský stát. Ne že by nebyl příkladem islamismu, rozhodně je, nicméně podporuje onu myšlenku, že islamismus musí být něco apriori špatného, nenávistného či násilného. Na Blízkém východě přitom funguje řada islamistických politických stran, které ve svém programu prosazují větší uplatňování islámských principů. Nikoho nevraždí, nestřílejí, neškodí. Jsou jednoduše jedněmi z aktérů na politickém spektru.

Mezi islamisty můžeme v současnosti řadit například tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana a jeho stranu AKP, v Egyptě politickou stranu An-Núr, islamistou je i ájatolláh Chámenejí. Mezi islamistické organizace patří například Hizballáh, Hamás, Muslimské bratrstvo (v Egyptě v současnosti zakázané) a bezpochyby také Tálibán.

Ostřanský si klade otázku, zda z podstaty už každý muslim není fundamentalistou. Odpůrci islámu zase každého muslima vnímají jako islamistu. Ať tak či onak, je dobré se v těchto termínech orientovat a umět je od sebe odlišit, ač jsou jejich definice nejednotné a samotné pojmy se často překrývají. Snad vám do nich tento malý přehled vnesl alespoň trochu světla.