Česká muslimka není protimluv
12.04.2021
Vlastizrádce! To není Češka! Česká muslimka, co je to za pitomost? Jakmile se někde objeví spojení česká muslimka, někteří lidé začnou vyšilovat. Přitom jde o běžné
a nijak si neodporující spojení. Jak je to možné?
Řada lidí zastává názor, že takhle přeci česká holka nevypadá. VYPADÁ! Češky přeci nemají předepsaný ani co mají nosit na sobě, ani jaké náboženství mají význavat. Je úplně v pohodě, když si Češka vybere nosit vyzývavé oblečení a stejně tak je v pořádku, když se ukazovat nechce nebo si pro svůj život zvolí náboženství, které tu není příliš rozšířené. Nic z toho z ní nedělá menší Češku.
Češka a muslimka
Když jsem v roce 2009 přijala islám a o dva roky později začala nosit šátek, nevzdala jsem se své české národnosti ani o ni nijak jinak nepřišla. Islám mé češství nikam nevytlačil ani ho neupozadil. Stala jsem se prostě a jednoduše českou muslimkou. Miluju Českou republiku, naši historii, překrásnou přírodu i český jazyk. Stejně tak miluju svoje náboženství a nevnímám v tom žádný rozpor. A vadí mi, když někdo rozhoduje o tom, kým jsem, nebo nejsem. Já sama si rozhoduji o tom, kým jsem.
Islám není náboženství Arabů
Často panuje přesvědčení, že muslim rovná se Arab, že Arabové jsou ti vzoroví muslimové a Nearab nemůže být plnohodnotným muslimem. Ačkoli byl islám seslán arabskému prorokovi, je to náboženství určené pro všechny lidi na světě. Arabové tvoří mezi muslimy menšinu, je jich jen kolem 20 % z celkového počtu muslimů. Mají sice obrovskou výhodu, že mluví stejným jazykem, v němž byl seslán Korán, nicméně to neznamená, že právě oni jsou těmi ideálními muslimy, znají islám nejlépe a jsou jakýmisi jeho reprezentanty. Protože islám je určen veškerému lidstvu a není nijak vázán ani na národ, ani etnikum, může se muslimem stát každý. Je tedy zcela běžné, že muslimem a muslimkou může být nejen obyvatel arabských zemí, ale také Indonésie (ta je dokonce nejpočetnější muslimskou zemí), Mongolska, Japonska, Německa, Ruska a třeba právě i České republiky. O těchto lidech pak mluvme jako o indonéských, mongolských, japonských, německých, ruských a českých muslimech. V těchto zemích pak muslimové běžně praktikují své náboženství a zároveň čerpají prvky z místních kultur. Je to krásně vidět třeba na architektuře mešit. Mešity v Turecku a na Balkáně vypadají trochu jinak než mešity v Egyptě. A ty japonské si zase zachovávají svůj typický asijský ráz. Odráží se to také v oblečení muslimů. Muslimka ze Saúdské Arábie se bude oblékat výrazně odlišně od muslimky z Malajsie. A přitom ani jedna není o nic lepší nebo horší muslimkou jen proto, že jedna je z arabské země a druhá z dálného východu.
České ženy mohou být, kýmkoli chtějí
Je v pořádku, pokud se někomu holky v šátku nelíbí a islám je jim cizí. Je ale naprosto ostudné někoho za islámské vyznání urážet, ponižovat nebo mu dokonce vyhrožovat, s čímž mají české muslimky a muslimky žijící v Česku bohaté zkušenosti. Není v pořádku, aby kdokoli jiný rozhodoval o tom, kdo jsme, nebo nejsme. O naší identitě nebo identitách si rozhodujeme sami, protože my sami je známe nejlépe a cítíme je nejintenzivněji. České holky a ženy a mohou být kýmkoli. Mohou být političkami, ženami v domácnosti, mohou být evangelickými farářkami, vegankami i muslimkami, aniž by je kdokoli urážel. Náboženství nemá hranice ani národnost a naše češství spočívá ne v našem vzhledu a oblečení, ale v lásce k české zemi.